V dnešní moderní době jsou automobily stále více vybaveny elektronickými řídícími jednotkami, které mají na starost řízení motoru. Většina řídícich jednotek je dnes už vybavena pamětí závad, do které se ukládají informace o zjištěných závadách. Proto je pak velice rychlé a snadné vyhodnotit závady které se na vozidlech neoběvují tak často, jinak by se obtížně určovaly. Pokud se jedná o závažnější závady, rozsvítí se zpravidla na palubní desce žlutá kontrolka motoru. Pokud je odstraněna chyba z paměti závad, pak teprve kontrolka motoru zhasne.
Pomocí diagnostického konektoru ve vozidle je možné se k jednotlivým řídícím jednotkám v autě připojit, buď pomocí počítače s příslušným programem, nebo pomocí speciálního diagnostického přístroje. S tímto vybavením je možné přečíst informace o případných závadách.
V počátcích měla každá automobilka svůj vlastní standard a normy, což bylo velkým problémem hlavně pro multiznačkové servisy, jelikož museli pořizovat více diagnostických přístrojů. Od roku 2000 se již výstupy z řídících jednotek více méně standardizují. Vznikl tak jednotný soubor norem OBD2 ( On Board diagnostic), který sjednocuje normy ISO 9142, ISO 14230, SAE J 1979, SAE J 1850. Toto sjednocení začalo platit v USA od roku 1996, v Evropě pak v roku 2000. Tento soubor norem OBD se ještě dělí na EOBD (Evropské OBD), JOBD (Japonské OBd).
Vozidla podporující tyto sjednocené normy disponují ve většině případů 16polovou obdélníkovou zásuvku pro připojení diagnostiky, která je u všech současných vozidel umístěná v kabině, v dosahu řidiče. Norma EOBD využívá pro komunikaci s vozem vedení K-LINE (v zásuvce pin 7), některé nové vozy od roku 2004 využívají sběrnici CAN (v zásuvce 6 a 14). Americké vozy z produkce General Motors využívají J 1850 VPW (pin2), vozy Ford od roku 2003 K-LINE nebo J 1850 PWM (piny v zásuvce 2 a 10). Nástroj pro diagnostiku OBD se pomocí některé z norem spojí z řídící jednotkou motoru a umožní tak kompletní diagnostiku. Problémem ovšem zůstává provedení samotné zásuvky. I když normy byly sjednoceny, někteří výrobci udržují svůj tvar zásuvky, což je nutné řešit redukcemi.
Základní funkce automobilové diagnostiky
- Identifikační služby - zobrazení informací o ECU, zejména objednací číslo, výrobce, datum programování, apod.
- Výpis paměti závad -Seznam chyb, které od poslední diagnostiky systému byly přítomny s rozlišením druhu chyb(statická, sporadická, atd.)
- Čtení měření hodnot - Zobrazení jednotlivých veličin měřených ECU, případně zobrazení dat přijatých od našich systémů.
- Test akčních členů - Testování akčních členů připojených k ECU.
- Nastavení parametrů ECU - Reset servisních intervalů, provedení základního nastavení, přizpůsobení různých parametrů, korekce měřených hodnot.
- Bezpečnostní funkce - Odemčení přístupu do ECU (zadání pin kódu, RSA autorizace).
- Aktualizace firmware - Výměna kalibračních dat nebo programového vybavení.